Pačejov je srdeční záležitost. Poprvé jsem ho navštívil v roce 1998, od té doby jsem nevynechal jediný ročník a zažil tak známý vracák v Lažánkách a další místa na různých variantách vložky, která měla cíl v Kadově, poslední skákání na horizontech nad Slatinou a samozřejmě horažďovický „Muničák“. A taky premiéru čečelovické RZ, která se letos jela poprvé v obráceném směru.

Spoléhajíc na znalost domácího prostředí jsem ještě v sobotu ráno v podstatě nevěděl, kam pojedu 🙂 Volba padla na okraj Mečichova odkud jsem se nakonec vydal směrem k cíli až do známé pomalé zatáčky v lese. Už tady se ukázalo to, co mám na Pačejově tak rád. Rozumní pořadatelé, kteří vás nevyženou desítky metrů od trati. Což se naplno ukáže, když se vydáte mimo oficiální divácká místa. Původní plán zůstat na kompletní startovní pole na obou průjezdech čečelovické vložky a pak přejet na cílovou rampu do Horažďovic měním po zastavení a následné zrušení RZ 2, přesunuji se do Babína a další procházkou mířím směrem k lesu. Na RZ5 zůstávám celou dobu na výjezdu z lesa na šotolinu pod buzerplacem, při druhém průjezdu volím přírodní retardér kolem pařezu, strategicky připravený k rychlému přesunu k cílové rampě.

Vyzdvihnout musím výkon Matěje Kamence, to nasazení bylo úžasné. Ale to vlastně platí pro celé startovní pole, krásné souboje se odehrávaly ve všech třídách a celou dobu bylo na co koukat. V mém případě vlastně spíš co fotit. Musím říct, že takhle krásné závody už jsem dlouho nezažil a doufám, že se pačejovským pořadatelům podaří zrealizovat i další ročník. Protože jinak by to byla obrovská škoda.