Po dvou letech na Bohemce a návrat do míst mně známých z mé první návštěvy v roce 2005. Ale to se v okolí Železného Brodu jelo 8 RZ a dala se stíhat každá druhá, což se asi už nikdy opakovat nebude. Škoda. I přes delší váhání jsem se v sobotu nakonec směrem na sever vydal.

Po zastávce v servisní zóně před startem, kde bylo hlavní téma volba pneumatik, jsem se přesunul na RZ Zlatá k diváckému místu v Haraticích. Nájezd na hlavní silnici nevypadal úplně záživně, rychlý sjezd na úzkém o pár set metrů výše už byl podstatně lepší. Původní plán postupně se přesouvat podél trati mi zhatila první bouřka. A dám vám radu. Pokud se zvedne vítr a pořadateli ulítne plastová židlička k trati, nepokoušejte se zachraňovat regulérnost závodu a židličku chytat. Můžete si třeba sedřít koleno a roztrhnout kalhoty. Při bouřce číslo dva se mi s deštníkem v ruce a napůl složenou pláštěnkou přes foťák povedlo nafotit dokonce čtyři historiky…  Na další průjezd RZ Zlatá jsem se přesunul k výjezdu z Návarovského údolí. Už cestou tam při sjezdu z hlavní silnice jsem měl lehčí déjà vu – při mé první Bohemce dvanáct let zpět se jelo tohle odbočení se zatraceně rychlým náletem. A my jsme tehdy stáli metr od trati v místě, kde většina posádek šla na plné brzdy… Ale zpátky k současnosti. Divácké místo na mezi bylo fajn na koukání, ale o dost horší na focení. Nakonec se ale pár atmosférovek s hlavami níže stojících diváků povedlo.

Trochu mě mrzí, že jsem nedokázal využít krásné prostředí, které Bohemka na úsecích na severu nabízí. Tak třeba příští rok.