Moje dvacátá účast v řadě na tradičním „Pačívě“. Horké letní počasí, novinka v podobě shakedownu a návrat startovní rampy na zrekonstruované horažďovické náměstí.

Když jsem jel v pátek odpoledne do Malého Boru na nově připravený shakedown, neměl jsem velká očekávání. Jediné jednoduše divácky přístupné místo bylo pravoúhlé odbočení po startu. Přijet, odbrzdit, zatočit a nazdar. Ale protože asfalt byl dost kluzký a štěrku tam taky nebylo málo, viděl jsem během hodiny víc atraktivních průjezdů než jinde za celou soutěž. Následoval přesun do Horažďovic na otočku na přejímky a pak na tradiční předstartovní show.

Skladba tratí se téměř nezměnila, bylo třeba opět využít výhodu domácího prostředí. Navíc jsem se chtěl podívat na jíná místa než v loňském roce. Na první průjezd čečelovické zkoušky jsem tedy zamířil ke kontejneru, kde se trať potkává ze dvou směrů. Tady předvedli pár krizovek už závodníci ze startovního pole MČR HA, kteří tu tentokrát startovali jako první. Honza Dohnal s Fiestou WRC musel v prvním vracáku couvat, Martin Vlček byl velice optimistický na brzdách a bokem trefil kontejner. Naštěstí bez velkých škod a po pár vteřinách pokračoval dál.

Po této RZ jsem se krátce zastavil v servisní zóně a pokračoval na RZ6 k Mečichovu. Jenže cestou tam jsem musel projet kolem diváckého místa na „muničáku“, což bylo asi na 15 minut.  A ještě jsem si vyslechnul pár drobných invektiv ze strany diváků mířící k RZ. Byl jsem v tom nevinně, já jel jinam 🙂 A kdyby všichni parkovali jen po jedné straně silnice… No nic. Na RZ6 jsem se vydal kousek za Mečichov – horizont a série vlásenek. Po pár autech jsem šel dál směrem na Čečelovice. Skrze kopřivy a vysokou trávu se nabízel pohled na rychlou pravou s lehkým horizontem, pode mnou posílaly posádky auto do „cutu“ v těžké levé. Zpátky proti směru RZ jsem se vydal pár aut předtím, než v tomto místě havarovala posádka Citroënu DS3 R3T Max Heřman – Pfajfr. Naštěstí to odnesly jenom plechy.

A nakonec klasika v podobě zkoušky Horažďovice předměstí – Komušín. Tentokrát ne přímo do lesa k Babínu, ale k výjezdu na hlavní silnici. Kéž by všechna divácká místa na českých soutěžích byla vypáskována takhle. Palec nahoru! Čekání na start zpestřila blížící se bouřka a chvilkový déšť. Pěkný sport tu předvedlo prakticky celé startovní pole. I na vyšší startovní čísla se vyplatí počkat.

Takže jak? Opět vynikající! Krásné tratě a skvělí pořadatelé, takže si pořád můžu užít ten hlavní důvod, proč se mě rally těch 20 let ne a ne pustit – „kontakt“ se závodními auty a pocit, že jste součástí dění. Samozřejmě v rámci slušného chování a bezpečně.